Co nám ještě pomáhalo proti škrábání

Mimísku, neškrábej se. Neškrábej se, vydrž to prosím chvilinku, jen tě přebalím… Tak už se sakra neškrábej!

Asi všichni, kdo čteme tento článek, to bohužel známe moc dobře. Škrábání a svědění je ta nejhorší věc na celém ekzému. Tím spíše, když se týká těch nejmenších.

Protože minulý článek vzbudil velký ohlas, dala jsem dohromady několik dalších tipů, které nám pomáhaly v boji proti škrábání. Vše máme vyzkoušené u dětí ve věku cca 6-12 měsíců, kdy jsme u nás s ekzémem bojovali.

Nošení v šátku či v nosítku

Období, kdy jsou děti malé, si dnes už nedokážu představit bez šátku či nosítka. Co může být pro miminko lepšího, než být pořád u maminky, což šátek i nosítko dokáží zajistit.  Nošení dětí je vhodné nejen na turistice, pokud s sebou nechcete tahat kočárek, skvělou službu prokáže i v běžném každodenním životě.

Třeba když potřebujete uvařit oběd a dítě ještě nechodí, ba ani neleze. Jednoduše ho navážete do šátku, ono bude chvíli pozorovat, jak vám to vaření jde, a po chvíli pravděpodobně spokojeně usne. Vaření se šátkem je možná o něco obtížnější, pokud se ale naučíte vázat na bok nebo na záda, bude vás omezovat mnohem méně.

Podobné je to s procházkou. Syn do tří měsíců kočárek bojkotoval, zato v šátku spokojeně usínal, jen co jsme vyšli navázáni ven.

V šátku se dítě mnohem méně škrábe. Jednak proto, že je u maminky, a tam je dobře. Jednak proto, že je zaujato věcmi, které se dějí kolem něj, a tak si na škrábání ani nevzpomene. Ze šátku či nosítka je totiž mnohem lepší výhled než z kočárku! A v neposlední řadě mu úvaz v šátku nedovolí poškrábat se, i kdyby chtělo.

Má to samozřejmě i své nevýhody – jakmile okolní teplota přesáhne určitou mez a dítě se začne potit, bývá to u ekzému někdy horší než lepší. Pomůže vhodné a lehké oblečení i správný výběr materiálu šátku či nosítka. Přesto ale v horkém létě jsme loni nosit nedokázali. Ani uvnitř ani venku.

Téma nošení dětí by vydalo na celý samostatný článek (a ráda jej napíšu, bude-li zájem).  Tady shrnu jen to nejpodstatnější. Šátek či nosítko v nějaké rozumné kvalitě koupíte z druhé ruky od cca 500 – 1 000 Kč. Osobně mám raději šátek kvůli široké variabilitě úvazů. Ale i nosítko prokáže skvělou službu.

Kvůli vázání nemusíte chodit na profesionální kurzy, můžete se naučit vázat například z videa na youtube. Nebo se porozhlédněte ve svém okolí, zda nenajdete kolem sebe nějakou nosící skupinku. Zapátrejte na facebooku, poptejte se kamarádek – komunita nosících lidí vás do vázání a nošení ráda zasvětí a často i půjčí šátek či nosítko k vyzkoušení.

Houpačka

Úplně jednoduchá věc, která nám prokázala obří službu. S houpačkou se dcera setkala poprvé v deseti měsících na loňské dovolené. Měli jsme ji na zahradě u našeho apartmánu a byl to ten typ houpaček, který je ideální pro miminka, co sedí sotva pár týdnů. Dcera z ní byla doslova nadšená, a myslím, že by na ni dokázala strávit celý týden, co jsme na té dovolené byli :-).

Po návratu jsem proto začala pátrat, zda bychom si podobnou houpačku nemohli pořídit domů, nejlépe přímo do bytu. Vzpomněla jsem si, že jsem ji občas zahlédla u kamarádek, kde ale povětšinou překážela nevyužitá, proto jsem ji kdysi dávno odsoudila jako zbytečnost. A taky že ano. Když jsem prošla bazárky, lidé ji nabízeli z druhé ruky takřka zadarmo (jinak jsem ji našla za dvě stovky v Obi). Tak jsme si jednu takovou pořídili.

Jedná se o houpačku do interiéru, instalace je za normálních okolností možná trochu složitější (kotví se do stropu), ale ne nereálná. My v našem bytě máme tyč, ke které stačila přichytit. No a radost dcerky neznala mezí! Jakmile byla na houpačce, zapomněla na veškeré škrábání nebo pláč, jen bylo potřeba, aby ji někdo houpal. O to se nám často postaral starší bráška. Dcera houpačku miluje dodnes, i v roce a půl, a myslím, že ji bude milovat, dokud se do ní vejde :-).

Punčocháče

Čím snazší přístup má dítě k holé kůži, tím víc ho to nutí ke škrábání. Úplně malým miminkům mohou pomoci rukavičky. Děti jsou však šikovné a velmi rychle se naučí rukavičky sundavat. Tím spíše, když jim znemožňují škrábání. A tak stojí za to znesnadnit alespoň na zbytku těla přístup k holé kůži.

Například trika s dlouhým rukávem a kalhoty s dlouhými nohavicemi jsou bohužel nutností i v tom nejteplejším létě. Nicméně jeden další trik mi došel až vcelku pozdě.

Naše děti odmala nosily spíše tepláčky s volnými konci nohavic než dupačky či punčocháče. Jednak jsem na ty punčocháče sama u sebe jako dítě neměla dobré vzpomínky, jednak mi přišly tepláčky praktičtější, protože ty s náplety vydržely několik velikostí. Jenže oba se dost často škrábali právě na nožičkách – vyhrnout tepláčky, případně i sundat si ponožky – pro ně nebyla taková překážka a na neštěstí bylo zaděláno.

A tak jsem – dokonce uprostřed léta – zkusila ze zoufalství natáhnout dcerce punčocháče. A světe div se – ono najednou bylo po škrábání. Nějakou dobu ji to sice rozčilovalo, ale jak si zvykla, že nemá přístup k holé kůži, už ji to tolik nedráždilo se pořád škrábat.

Stejnou službu udělají nejen punčocháče, ale všechny kalhoty, které mají dole uzavřené nohavice – polodupačky, dupačky, overálky s ťapkami. Ty jsme nosili na noc. Klasické tepláčky a leginky začala nosit opět až po úplném vyléčení ekzému.

K oblečení dodám ještě poznámku, že je dobré mít pokud možno veškeré oblečení ze 100% bavlny. Alespoň to, co se přímo dotýká kůže. Fleecová mikina už nevadí tolik, jako tepláčky z umělotiny. Z funkčních látek snášela dcera ještě docela dobře materiál outlast (funkční oblečení od značky Little Angel) a bambus. Na léto se nám ale nejvíce osvědčila tenká bavlněná body, a to i do autosedačky či do šátku.

Vyrazit ven

Jak to šlo – a obzvláště na jaře a v létě, velmi se nám osvědčilo nezůstávat doma, ale vyrážet ven. Na zahrádku s výhledem, do parku na deku, prostě kamkoliv, kde se toho spousta děje. Tamhle běží pejsek, tu si kluci kopou s míčem, tam seče traktor trávu, nad námi letí letadlo, teď tu projelo kolo…všechno je nové, zajímavé. Těch vjemů je tolik, že na nějaké škrábání není vůbec čas. Tímhle jsme rádi trávili čas loni na jaře a v létě i v tom nejzoufalejším stavu ekzému.

Dcera v té době ještě nelezla, ale už trávila čas převážně na bříšku a dokázala se otáčet kolem dokola – to je úplně ideální doba na tohle pozorování . Občas jsem si při ní dokázala přečíst i pár stránek z knížky :-).

Úplně nejlepší bylo, když jsme před čtyřmi lety – tehdy jen se synem ve stejném věku – vyrazili do kempu. Stanovali jsme kousek od hlavní příjezdové cesty a tam se toho teprv dělo! Říkali jsme si, jak bude náročné stanovat s takto malým miminkem, a synovi přitom stačilo celou dobu jen ležet na dece a pozorovat zdejší ruch :-).

Montessori hry

Mám na mysli hry, které dokážou dítě tak zaujmout, že přestane vnímat okolí. Takovéto hry existují už pro celkem malá miminka a vydaly by též na samostatný článek. Typickým příkladem je, když dáte dítěti k prozkoumání svoji kabelku – to jistě znáte :-).  Dalším příkladem je bubnování různým druhem nádobí na hrnce, vhazování věcí do různě velkých krabiček a vyndavání zpět. U nás byly v oblibě různobarevné kolíčky na prádlo a dvě nádoby k tomu.

Dobře funguje i cokoliv na způsob té kabelky – jakákoliv taška či nádoba, v níž jsou schované různé zajímavé věci, nejlépe takové, se kterými se dítě ještě nesetkalo (a přitom je najdete třeba na poličkách v kuchyni či ve svém pracovním stole). Někdy stačí nechat dítě prozkoumat váš šuplík s prádlem či s příborník v kuchyni. Jsou to všechno chvíle, kdy se dítě maximálně soustředí na činnost a zapomene na všechno ostatní, včetně škrábání.

Zkuste zapátrat na internetu, jistě najdete různé tipy aktivit podle věku vašeho miminka či dítěte. Moc ráda mám za tímto účelem skupinku Montessori bazar na facebooku.

Změna režimu

Škrábání se u nás pravidelně zhoršovalo, pokud měly děti hlad, žízeň nebo byly unavené. Někdy pomohou i takové drobné změny, jako že místo dvou či tří spánků přes den zavedete pouze jeden či dva. Nebo že vynecháte dopolední svačinku a oběd posunete o hodinku dříve (a nebo naopak).

U nás se paradoxně zlepšilo večerní usínání, když jsme začali dceru dávat spát o hodinu dříve, než byla do té doby zvyklá. Tehdy to bylo místo deváté hodiny večer „už“ v osm.

Škrábe-li se dítě obzvláště ve zhruba stejnou dobu každý den, zkuste nad tím režimem popřemýšlet, zda by se nedalo něco změnit. Někdy stačí opravdu jen drobnost.

Jídlo

Nejsem úplným zastáncem toho, aby se problémy řešily jídlem. Nicméně jídlo u nás na škrábání zabíralo též docela dobře. Už jenom proto, že když dítě drží něco v obou ručičkách, nemá už se čím poškrábat. Nemusí to být nutně nic sladkého či nezdravého, malé děti rády ochutnávají něco nového a často jim stačí něco, co mohou jen „žužlat“. U nás byla třeba v oblibě okurka.

Jídlo se nám osvědčilo zejména na případy, kdy jsem potřebovala rychle něco udělat a neměla jsem moc času řešit jiné možnosti – třeba během přípravy snídaně.

A jeden malý trik na závěr

Děti se u nás hodně škrábaly vždycky během přebalování. A to dokonce i v době, kdy už měly ekzém téměř zcela vyléčený. Někdy na to pomáhal malý jednoduchý trik – dát jim do obou ručiček nějaké věci. Nejlépe takové, které jsou pro ně nové a které budou chvilku zkoumat. Díky tomu se jim občas podařilo na škrábání zapomenout.

Eliminační dieta

Někdy se ale škrábání nedalo zabránit, ať jsme dělali, co jsme dělali. Ustalo až poté, co jsme ekzém zcela vyléčili. K tomu nám pomohla eliminační dieta. To znamená, že ze stravy vyloučíte potraviny, na které může dítě reagovat. Tuto nejpřísnější fázi diety držíte jen krátce a rozhodně se nejedná o dietu o třech potravinách! Pak hned začnete s expoziční fází, to znamená, že vše vyřazené zase otestujete a navrátíte do stravy zpět. Přitom musíte dodržovat určitá pravidla. Více o tom píšu tady.

Zvu vás také do skupinky Atopický ekzém a eliminační dieta na Facebooku, kde najdete spoustu dalších rad, inspirace a spřízněných duší. A pokud budete hledat nápady, co jíst bez mléka, vajec, soji a spousta dalších alergenů, mrkněte na stránky Sto chutí eliminační diety.