Do školky s úsměvem – a s dietou

Je to neuvěřitelné, ale naše Lucka, „hrdinka“ tohoto příběhu, už jde letos do školky! Tři roky jí budou teprve v říjnu, a tak bude jedna z nejmladších ve třídě. Přesto se do školky sama velmi těší a já nemám obavy, že by to nezvládla.

U syna to bylo úplně jiné. Syn nastupoval do školky poprvé loni, a to rovnou jako předškolák ve svých pěti letech. Proč až tak pozdě?

Sama mám na svoji školku velmi špatné vzpomínky:

• učitelky, z nichž šel strach, spoustu trestů, zákazů a příkazů,
• nekonečná nuda při spaní, kdy jsme byli nuceni spát po obědě i ve věku předškoláků,
• dlouhé odloučení od rodiny – bývala jsem ve školce každý den od půl sedmé do čtyř, přestože moje mamka byla tou dobou s mladším bráchou celý den doma. Moc jsem záviděla dětem, které si rodiče vyzvedávali po obědě.
• kluci, kterých jsme se báli, občas se s holkami poprali tak, až pro ně musela přijet sanitka a odvézt je do nemocnice (sice jen na šití, ale jako malá jsem si tehdy představovala, že jim přijeli zachránit život).
• A vlastně mě v té školce nebavilo vůbec nic. Hraní, procházky, jídlo… Nemám na ni jedinou příjemnou vzpomínku. Celé to období mám spojené s jedním velkým strachem a nudou.

Proto jsem byla rozhodnutá uchránit své děti od školky co nejdéle. Ani ve snu mne nenapadlo, že by syn šel třeba ve třech letech do školky, když se nám v té době narodila dcera a já s ní byla stejně doma.

Ve školkách v našem okolí to navíc vypadalo, že se toho od mého dětství ani moc nezměnilo. Ano, vybavení je sice moderní, ale stále tam jsou dvě učitelky na pětadvacet dětí. Povyk a ruch ve třídě mi na Dni otevřených dveří úplně dokonale připomněl tu moji vlastní školku.

Jen jsem se tím ujistila, že syn do školky dříve jak v pěti letech nepůjde. A i v těch pěti letech jsme zvažovali domácí vzdělávání, protože jsem si nebyla jistá, zda mu školka více dá, než vezme.

Pak se ale stal zázrak a syn byl přijat do „univerzitní školky“, která byla v našem okolí vyhlášená, ale bylo bez šance se tam dostat. Brali asi tak jedno dítě z padesáti zájemců. Minulý rok však otvírali novou třídu a syn jakožto předškolák se dostal.

Tahle školka byla úplně jiná liga. Už paní ředitelka s námi jednala mnohem přívětivěji než paní ředitelky z klasických státních školek. Na osmnáct dětí ve třídě připadaly tři učitelky. V reálu však do třídy chodilo tak deset dětí, neustále byl někdo nemocný nebo chyběl z jiných důvodů. A na těch deset dětí tam byly tři učitelky. Super, že? Takhle nějak si představuji dnešní moderní školky!

Co bylo ale nejlepší, školka podporovala adaptační režim. Mohli jsme být s dítětem první dny přítomni, jak dlouho jsme jen chtěli. Maminky nejmladších dětí tam s nimi chodily klidně týden, než si děti zvykly.  Tahle školka úplně zbořila mé mýty o školkách a já konečně viděla, že děti mohou být ve školce i spokojené a chodit tam rády. Nejinak na tom byl i syn.

Do stejné školky nastupuje letos i naše Lucka. Jakmile v ní totiž máte sourozence, dostane se do ní mladší dítě přednostně. Vzhledem k tomu, že celý rok s námi Lucka chodila do školky a ze školky pro syna, už se nemůže dočkat, až v té školce bude moci taky zůstat a hrát si se všemi těmi úžasnými hračkami, které vidí vždy jen zpoza dveří. 🙂 A já s využitím adaptačního režimu vím, že to zvládne, přestože jí tři roky budou až v říjnu.

Jak je to ve školce s alergiemi a s dietou?

Naše obě děti vstupovaly do školky už zcela bez ekzému. Toho jsme se úspěšně zbavili pomocí eliminační diety už v nižším věku, za což jsem moc vděčná. Stejně tak se nám podařilo zbavit se alergie na vejce krátce před nástupem do školky.

A tak nám u dcerky zbývá jen alergie na mléko, s níž nebyl žádný problém. Ve školce chtěli jen potvrzení od lékaře. Zatím jsem domluvená, že jídla, která nebude moci, jí budu vařit a dávat s sebou, ostatní bude jíst normálně ve školce.

V praxi je to asi tak polovina jídel, někdy bude stačit přinést přílohu (např. namísto bramborové kaše), někdy postačuje, když si dá jídlo bez sýra – jako třeba špagety. U dcery už naštěstí prochází BKM v pečené podobě a máslo, a také „stopy“ (např. lžička jogurtu či sýra je OK), proto třeba pečivo neřešíme.

Zapovězené jsou téměř všechny pomazánky, které bývají často na svačinky. Z praxe od syna však vím, že v jejich třídě je téměř nikdo nejí, nabídnuté jim bývá pečivo bez pomazánky, ovoce a zelenina. Odpolední svačinku si s sebou nosíme domů tak jak tak.

Jediné, z čeho mám obavy, jsou oslavy narozenin, kdy dítě může přinést cokoliv z domova. Často to bývá dort či jiné sladkosti, o nichž dopředu nebudu nikdy vědět, jaké a z čeho budou. Máme však ve třídě mezi spolužáky další děti s dietami, dokonce i jednoho celiaka, takže věřím, že i tyto případy úspěšně vyřešíme.

Vedle popisu diety ve školce nechávám ještě i léky a instrukce, jak postupovat v případě, kdyby se přeci jen něco stalo a nastala by reakce.

Jak to zařídit, aby stres z nástupu do školky byl pro vás i pro vaše dítě co nejmenší?

Nástup do školky je pro každé dítě velká změna a atopici na ni mohou reagovat zhoršením ekzému. Je určitě dobré udělat vše pro to, aby byl nástup do školky pro rodiče i pro dítě co nejlehčí.

• Pokud to alespoň trochu jde, domluvte se ve školce na adaptačním období. Můžete-li zůstat s dítětem ve školce, dokud si nezvykne, využijte toho. Pokud ne, zkuste se alespoň domluvit, že si ho v první dny vyzvednete třeba už po dvou hodinách a postupně budete dobu ve školce prodlužovat. Nenechávejte ho tam spát hned první den. Nám adaptační období velmi usnadnilo nástup do školky.
• Povídejte si s dítětem o školce ještě předtím, než tam nastoupí. Vysvětlete mu, proč tam musí chodit, že se ho nechcete zbavit, ale že sama musíte například do práce a doma už nebude nikdo, kdo by ho hlídal.
• Zvažte, zda dávat dítě do školky, pokud se mu v nedávné době narodil mladší sourozenec. Dítě to může vnímat tak, že se ho chcete doma zbavit a už tak náročné období pro ně bude ještě náročnější.
• Dítě, které je zvyklé být hlídané i někým jiným než rodiči, například babičkou, nebo dokonce „tetou na hlídání“ snese odloučení od rodičů lépe. To však ještě neznamená, že máte vyhráno, protože ve školce nejde jen o „cizí lidi“, ale i o větší kolektiv dětí.
• Vyberte pro dítě školku, z níž vy sami budete mít dobrý pocit. Choďte na dny otevřených dveří, ptejte se kamarádek, zajímejte se o výběr školky ještě předtím, než dítě dosáhne školkového věku. Buďte otevřeni všem možnostem, já třeba dříve vůbec neuvažovala o soukromé školce (ta naše soukromá není), ale nyní bych ji alespoň navštívila a porovnala s těmi státními.
• S učitelkami i s paní ředitelkou byste si měli dobře rozumět, ze strany školky by se mělo jednat o otevřenou a přívětivou komunikaci. Ne jen o samé zákazy a příkazy.
• Také se smiřte s tím, že vás čeká vzájemné odloučení. Zejména u prvního dítěte je to velký krok nejen pro dítě, ale i pro jeho maminku. Dítě u vás při loučení musí vidět jistotu a ne smutek.
• Anebo dítě do školky dát nechcete a nemusíte? Tak je tam nedávejte. Nehleďte na reakce okolí či na rady svých rodičů. Nedělejte něco jen proto, že by se to mělo a že to tak dělají všichni. Dítě může jít do školky až klidně v pěti letech jako náš syn.
• Stejně tak, pokud jste doma – třeba s druhým dítětem – a první dítě chodí velmi nerado do školky ještě i po měsíci, zvažte, zda si ho nenechat doma také. Kéž by to bývala udělala kdysi moje mamka…
• Podívejte se na školku očima dítěte. Nevnímá ji náhodou podobně jako já v mých vzpomínkách? Co můžete udělat pro to, aby se v ní cítilo lépe?
• A ještě dodám, pokud dítě bude muset dodržovat nějakou dietu, vybírejte spíše menší, rodinné školky. Umožnit dietní stravování – máte-li potvrzení od lékaře – vám musí v každé školce. Ale v těch malých se dá na ledačems dalším domluvit.

Všem novým školkáčkům přeju co nejhladší nástup do školek! 🙂

Chcete-li nadále sledovat náš příběh a mé tipy a rady ohledně ekzému a eliminační diety, staňte se fanoušky mé stránky Sto chutí eliminační diety na Facebooku. Trápí-li vaše děti atopický ekzém, zvu vás do skupinky Atopický ekzém a eliminační dieta, kde najdete nejen další informace, ale i řadu spřízněných duší a psychickou podporu.