Hry pro sourozence

Jak zabavit společně dvě malé děti rozdílného věku? Přináším tipy na čtyři hry, které u nás frčí. Milují je jak Toník (4,5 roku), tak Lucka (18 měsíců).  Možná se vám budou hodit též v současné době karantény. A nebo prostě jenom proto, že zaujmout dítě s ekzémem není vždy jednoduché, tím spíše, pokud má doma staršího sourozence.

Pro naši rodinu se karanténním opatřením nezměnilo prakticky nic. Ani jedno z dětí nechodí do školky, dokonce i manžel pracuje z domova, a tak jsme spolu doma pohromadě všichni čtyři odjakživa. Díky tomu jsem už nějakou dobu nucena vymýšlet aktivity, které zabaví nejlépe obě děti najednou. Čtyři z nich vám zde představím.

Jedná se o hry, které je možné hrát i ve větším počtu dětí s různými věkovými rozdíly. A nebo naopak pouze s jedním dítětem. U nás fungují cca od roka, horní hranici nedokážu odhadnout – my některé z nich hrajem i s dospěláky. 🙂

Jedeme na výlet

Dětská fantazie nezná mezí a tahle hra u nás doma patří mezi nejoblíbenější. Mladší Lucka ještě úplně nerozumí hře, ve které se jako něco dělá, a tak, když jako jdeme do zoo a vyhlížíme z okna žirafy, ona je tam asi hledá doopravdy. Ale i tak ji hra moc baví a moc ráda dělá to samé, co my.

Principem hry je, že jdeme „jako něco dělat“. Ukážu ji na příkladu výletu do ZOO. (Tahle hra má něco do sebe obzvláště teď v době karantény).  Vše vezmeme do důsledků. Děti se tedy „jako“ obléknou, obují, sjedem „jako“ výtahem do přízemí  a pak chodíme po bytě a vyprávíme o tom, že jdeme ulicemi, které důvěrně známe.

Jdeme na tramvaj, na zastávce na ni chvíli čekáme, když přijede, nastoupíme (vlezeme na gauč v obýváku), chvíli jedeme, pak vystoupíme (slezeme z gauče) a jdeme parkem do ZOO (jdeme dvakrát do ložnice a zpět). Zaplatíme u pokladny (v obýváku u konferenčního stolku) a jdeme dále. Koukáme do jednotlivých výběhů zvířat (z oken, skrz prosklené dveře do jiné místnosti, do zrcadla, do dětské postýlky…) a vyprávíme si, která zvířátka tam žijí.

Přejdeme i do vnitřního pavilonu (koupelna) s výběhem pro želvy (vana) a akváriem (skříňka v koupelně). Toník naši skutečnou ZOO důvěrně zná, a tak sám říká, jaký výběh následuje a kdo v něm žije. V půlce cesty se dostáváme do restaurace v ZOO (kuchyně), sednem ke stolu a dáme si „jako“ oběd (doporučuji mít pro tuto příležitost připravené nějaké skutečné jídlo, klidně takové, které potřebujete, aby děti snědly. Například zeleninu. Aspoň tedy naše děti v zaujetí téhle hry sní cokoliv jim dám, a to i to, co normálně nemusí).

Po obědě pokračujeme dál, dostáváme se v ZOO na dětské hřiště (nafukovací míč a prolézací tunel). Pak navštívíme poslední zvířátka, dojdem na tramvaj (opět gauč v obýváku) a domů. Tam se svléknou, zují…a jsou zpět v realitě. Obvykle jim je líto, že hra skončila a chtějí hrát hned znovu.

Hra může trvat dvě hodiny nebo dvacet minut. Můžete si hrát, že jdete na jakýkoliv výlet, můžete jet za babičkou, jit do hračkárny vybírat nové hračky či jen tak někam ven na piknik (piknikovou deku roztáhnu doprostřed obýváku, nachystáme jídlo a dáme si opravdovou svačinku. Opět často využívám, že dětem naservíruju to, co by jinak nesnědly.). Variant, na co se dá takto hrát, vymyslíte jistě bezpočet a děti vám s tím rády pomohou.

Na schovávanou

Úplně obyčejná hra na klasickou schovávanou. Jen u toho nepikáme. Prostě jednou se schová Toník, jednou já. Lucka obvykle pomáhá hledajícímu hledat toho druhého. Občas schovám i já ji, ale musím ji nějak zabavit (třeba jídlem), aby v té skrýši aspoň chvíli vydržela.

I když se to zdá být triviální hra, budete se divit, kolik legrace si při ní užijete. A že máte pocit, že doma nemáte žádné místo, kam se můžete schovat? Omyl! Ono třeba úplně stačí, stoupnout si za záclonu, z níž vám od kolen dolů koukají nohy. A co teprve taková vana, když předem výslovně neřeknete, že se hraje i v koupelně. U dětí vás zase rozesmějí situace, kdy schovají jen hlavu, a zbytek těla zůstane venku.

Opravdu doporučuji vyzkoušet, hrát se dá i v panelákovém bytě 3+1 a my ji hrajem od Lucky necelého roku.

Na schovávanou s předměty

Tentokrát neschováváte sebe, ale věci. Třeba pexeso. Vezmete deset kartiček, poschováváte je v jedné místnosti (či po celém bytě) a děti mají za úkol hledat. Můžete schovat jeden druh pexesa pro jednoho a druhý druh pro druhého, aby starší nevybral všechny kartičky předtím, než se k nim mladší vůbec dostane.

Schovávat se mohou i autíčka, plyšáci, hračky…cokoliv, na čem se předem domluvíte. A samozřejmě, jakmile děti všechny věci najdou, schovávají je pro změnu ony a vy hledáte. U nás tedy jen starší Toník, Lucka mi pomáhá hledat. Určitě brzy zjistíte, že mladšímu dítěti stačí schovávat hračky na víceméně stejné místo (třeba na gauč pod deku), a ono se bude stále znovu radovat, když schovanou hračku objeví.

Hádej, co jsem/co dělám

Posadím děti vedle sebe a řeknu jim, že budu (pantomimicky) předvádět nějakou běžnou činnost v domácnosti. Ony mají za úkol uhodnout, oč jde. Předvádět se dá například luxování, vytírání, šití, vaření, pečení, praní prádla, sušení vlasů…a spoustu dalších činností, které jistě vy či děti vymyslíte. Pokud činnost neuhodnou, jako nápovědu přidávám zvuk.

V předvádění se střídáme, jednou předvádím já, podruhé Toník. Lucka vydrží celou dobu jen pozorovat (nebo napodobuje, co děláme), Toníka tahle hra baví dost. Předvádět se dají nejen činnosti, ale i zvířata. Mimochodem, tuhle hru hrajeme moc rádi i s dospělými (my vůbec milujeme hraní deskových a společenských her), kdy hádáme první slovo na náhodně otevřené stránce knížky – věřili byste, že třeba „severní pól“  jde předvést a uhodnout během deseti sekund? 🙂

To je pro dnešek vše. Těch her a aktivit máme mnohem více, pokud článek sklidí úspěch, ráda přidám další tipy. Zpětnou vazbu k článku můžete napsat například na moji facebookovou stránku.