Na dietě jsem čtvrtým rokem. První dva roky jsem držela dietu kvůli synovu ekzému bez BKM (bílkoviny kravského mléka) a vajec, následoval půl rok, kdy jsem mohla vše, vzápětí přišla na svět dcera a s ní druhé kolo diety. Půl roku velmi přísné, kdy jsem nejedla téměř nic (což se ale v důsledku ukázalo jako velká chyba), pak začalo znovu zařazování alergenů, a nyní nesmím už „jen“ BKM, vejce, soju, kuřecí a arašídy.
První roky byly zoufalé, byla jsem neustále hladová, nervózní, hubla jsem a nevěděla, co vařit. Hrozně moc jsem záviděla ostatním, co mohli jíst normálně, že si mohou třeba jen tak zajít do cukrárny (nikdy předtím, ani nikdy potom jsem si do té cukrárny „jen tak“ nezašla).
Pak jsem alespoň objevila, že existují rostlinné náhrady mléčných věcí, a že s jejich pomocí mohu vařit víceméně stejně jak dřív. Sice to bylo občas takové „neslané nemastné“, ale už jsem aspoň získala pocit, že dietu přežiji a neumřu hlady.
A pak najednou nastal nějaký zlom.
Ani nevím kdy. Možná v okamžiku, kdy jsem se rozhodla, že ten Alsan (rostlinná náhrada másla), co si mažu na chleba, je tak nechutný, že bez ohledu na cenu vyzkouším ghíčko. Ano, dřív jsem si je nekoupila jen z toho důvodu, že mi přišlo nehorázně drahé. Ghíčko naštěstí prošlo – možná i psychologicky díky tomu, že výrobce přeci deklaruje, že bkm neobsahuje – a já zjistila, že je nejen nehorázně drahé, ale i nehorázně dobré. Stačilo jedno ochutnání, abych věděla, že s Alsanem jsem skončila jednou provždy, a odteď už budu mazat jen ghí. S tou cenou to nakonec není tak hrozné, používám ho z rodiny především já a používám ho jen tam, kde je to nutné, proto vydrží docela dlouho.
Následoval objev kokosového mléka, kokosové smetany a indické kuchyně. Indickou kuchyni miluju a dřív jsem ráda jedla v indických restauracích. Teď si do nich kvůli pálivé chuti netroufám, ale teprve díky dietě jsem narazila na spoustu rozličných „kari“ receptů, které nevyžadují až tak moc koření, a přesto chutnají famózně. Tahle fáze mě hodně povzbudila. Objevila jsem doslova nové chutě, a to chutě tak překvapivé, že si jsem jistá, že tato jídla budu vařit i po dietě.
Najednou už jsem hlady netrpěla a byla plná energie.
Každý úspěch, každé vydařené jídlo, ve mně jen vyvolal chuť zkoušet další a další recepty a objevovat nové a nové chutě. A tak následoval objev tahini a humusu, oříškových másel a domácí nutely, cizrny, fazolí, i obyčejné čočky(!), ghítely, kvalitních čokolád, které jím bez výčitek, kokosového oleje a vynikajících veganských palačinek, hrašky a nekonečné variace polévek, spousty nových pomazánek, moučníků, receptů. A to vše opravdu jen díky této prokleté dietě!
Teď už jsem za ní moc ráda, jelikož nebýt diety, asi by mě nic nepřinutilo obměnit náš zavedený jídelníček, a o spoustu těchto úžasných chutí bych přišla. Už mi vůbec nechybí jogurty a chuť klasického mléka, protože místo něj znám desítky úplně jiných chutí!
A tak vám moc doporučuji, nedívejte se na dietu jako na něco, co musíte „protrpět“. Vezměte ji jako příležitost! Příležitost naučit se nové recepty, které byste jinak nikdy nevyzkoušeli, ochutnat nové chutě, které byste neochutnali, obměnit váš jídelníček potravinami, ke kterým byste se nebýt diety vůbec nedostali!
Ráda vás budu inspirovat, abyste dokázali tuto dietu nejen přežít, ale přímo si ji vychutnat. Sledovat mne můžete i na facebooku.
A teď pár praktických rad: