Jak přežít pod stanem s miminkem, ekzémem a přísnou dietou

Je pátek odpoledne, před námi volný víkend, předpověď počasí zní báječně a my přemýšlíme, jestli to maso, co máme naložené na grilování, není škoda ugrilovat jen tak doma. Za sebou máme čerstvou zkušenost s cestováním s 11ti měsíčním miminkem, ekzémem a přísnou dietou, které dopadlo nad očekávání dobře. Nadšení z cesty z nás ještě nevyprchalo, a tak sotva jsme stihli vybalit, už zas přemýšlíme nad dalším dobrodružstvím. Není divu, léto se chýlí ke konci a my jsme si ho tentokrát vůbec neužili.

…takhle přesně jsme uvažovali loni na konci prázdnin po návratu z dovolené. V době, kdy dcerka bojovala s ekzémem a já společně s ní držela dietu bez spousty alergenů. A protože cestujeme rádi, rozhodnutí na sebe nenechalo dlouho čekat. Vyrazíme pod stan!

Na sbalení jsme měli sotva hodinku, pak už by to nemělo cenu. Kam vyrazit, bylo jasné hned, vyhrál příjemný kempík hodinku cesty od domova, který jsme znali už z dřívějška a kde rádi trávíme volné dny. Po zkušenosti s dovolenou jsme jídlo tentokrát neřešili.

Vezli jsme s sebou maso na gril, trochu pečiva k němu, konzervu fazolí, v rychlosti jsem si přibalila müsli na snídani a nějakou zeleninu, co jsme zrovna měli v ledničce. Pro dcerku příkrmy a přesnídávky na svačinu, to jediné jsem balila pečlivě, v 11 měsících je přeci jen ještě malá na jídlo z toho, co kde seženem.

Nic víc se nestihlo a my už sedíme v autě a frčíme do kempu. Matně přemýšlím, co všechno jsme zapomněli, počítám karimatky a spacáky. Jo, a inliny. Hlavně ty inliny, ty by mě fakt mrzely 🙂 . Brzy nás ale přepadne dovolenková nálada a už zas jedem s takovou tou bezstarostnou náladou a vizí „všechno se nějak vyřeší“.

Ještě lepší nálada panuje v kempu, kde v rychlosti stavíme stan a už skáčem do bazénu. Loni tedy ještě bez dcerky, kempový bazén mi pro ta nejmenší miminka úplně vhodný nepřišel (o to víc si to v něm vynahradila letos, ale to už je jiný příběh).

Po bazénu přichází na řadu gril, dcerce ohříváme na cestovním vařiči její příkrm, a všichni jsme spokojeni. Lucince stačí lézt po dece, hrát si v trávě a pozorovat ruch kolem sebe. Každou chvíli se u ní někdo zastaví a promluví na ni, zřejmě není běžné vídat v kempu tak malé děti. Ale sami tu také nejsme, minimálně jeden další kočárek jsem zahlédla.

Užíváme si krásný teplý večer, děti se spoustou zážitků usínají dřív, než je stihnem navléci do spacáků, a my dlouho do noci sedíme před stanem a říkáme si, ještě že jsme vyrazili. Opět šlo všechno snáze než jsme si doma jen pomysleli. Že nám na zítřek už moc jídla nezbylo, v tuhle chvíli vůbec neřešíme, však ono to nějak dopadne.

A také dopadlo. Na sobotu jsme měli v plánu výlet na hrad. Nakonec nás však slunečné počasí zlákalo, a tak celý den jen pendlujeme mezi bazénem, dětským hřištěm a našim stanem. Jak je teplo, ani nemáme pořádně hlad. K snídani jsem si dala samotné müsli (ale jinak jsem také zjistila, že müsli je vynikající s dětskou přesnídávkou).

Oběd si dáváme až později po poledni, poté, co nás navnadí vůně z místní hospůdky. Pro mě jasná volba – zelo, vepřo, knedlo, jen místo knedlíků si dávám brambory. Není to žádný zázrak, ale naučila jsem se během diety, že tohle jídlo ekzém nezhorší, skvěle zasytí a občas si i pochutnám.

Bez obav ho dnes dávám i dcerce, které nyní vedle BKM, vajec a soji nedělá dobře ještě pepř a další „hospodské“ koření. Navíc obsahuje zelenou zeleninu, tudíž se nemusím starat, kde tu svoji pravidelnou porci sníst. A co se týče nadýmání…poprvé jsem se k němu odvážila, když bylo malé cca 6 měsíců, a přestože jako miminku jí vadilo kdeco, tak vařené zelí přes mateřské mléko prošlo bez problémů.

Po obědě vyrážím na inliny, několikakilometrová stezka vede hned vedle kempu, a někdo přeci musí uspat Lucku v kočárku. 🙂  Po návratu si dávám na osvěžení nanuk, super, že tu mají ovocné, bezmléčné (o čokoládu je postaráno ještě dřív, než ho stihnu rozbalit). A pak už zase skáču do bazénu, je zapotřebí využít čas, kdy Lucka spí a my se můžem konečně koupat všichni tři najednou!

Odpoledne uteče jako voda, a už k večeři vaříme kovbojské fazole. Na cibulce ohřejete konzervu fazolí, přidáte rajčatový protlak, provensálské koření nebo i jiné bylinky, které máte po ruce a jdete jíst. Hotovo během čtvrt hodinky i v nouzových kempových podmínkách. Dříve jsme do nich dávali ještě klobásu, ale díky přechodu na zdravější stravu kvůli malým dětem jsme zjistili, že tam zas tolik nechybí.

Večer se nese v podobném režimu jak včera, děti řádí ve stanu i mimo stan, dokud téměř neodpadnou, „uspávání“ je otázkou chviličky, pokud se o něm dá vůbec tak mluvit. A já zas pod noční oblohou vzpomínám, že všechny ty starosti, co vám doma vyvstanou na mysl při představě dovolené, jako třeba „co tam budem jíst?“, se tady najednou stanou naprosto nepodstatnou záležitostí. Přitom stačilo tak málo, a my málem nevyjeli ani na tu dovolenou, natož sem pod stan.

A tak vám opět radím – vyražte. Máte-li chuť, nebo cestovali-li jste dříve, hoďte své starosti za hlavu, představte si ten nejlepší možný scénář své dovolené, a vyjeďte. Je to tam fakt super a úplně jiné než doma!

Stojím si za tím, že stres může za spoustu nemocí včetně ekzému minimálně stejnou měrou jako jídlo. Dovolená vám pomůže zrelaxovat, nabrat novou energii a nové síly i pak na život doma.

Ještě k noci, přestože doma se Lucka budila kvůli ekzému téměř každou noc, ve stanu podobně jako na dovolené ji celou prospala, až na krátké probuzení na kojení. Myslím, že tentokrát to bylo hlavně celodenním pobytem venku, a únavou z dovádění v trávě a ve stanu.

V neděli jsme se rozloučili s bazénem, sbalili stan a na oběd vyrazili do blízké pizzerie. Pro jistotu jsme alergeny a možnost úpravy pizzy konzultovali předem po telefonu, obsluha však byla velmi ochotná a tak jsem měla pizzu na přání, bez sýra a dalších rizikových ingrediencí.

V těstě na pizzu nebylo mléko ani vejce, rajčata jsem mohla, a styl „sestavte si vlastní pizzu“ nabízí téměř každá pizzerie, tak je to vlastně prima jídlo i při dietě. Konečně něco, na čem si celkem pochutnáte a necítíte se ošizeni.

Víkend jsme zakončili procházkou po farmě se spoustou zvířátek a vynikající zmrzlinou (opět měli v nabídce i bezmléčnou – sorbet). Domů přijíždíme plní dojmů a energie a mooooc litujeme, že jsme takto nezačali cestovat už na začátku léta.

A to je také důvod, proč tento článek píšu. Zas je tu. To léto. Sluníčko, teplo, a s ním i dobrodružství, cestování, teplé večery, … vyražte někam načerpat energii, dřív než to všechno bude jen vzpomínkou!

Všimli jste si, že se v článku téměř vůbec nezmiňuju o ekzému? Dcerka ho měla i celý ten víkend. Mazali jsme ho úplně stejně, jako ho mažeme doma. Ale zdaleka to není to hlavní, na co bych si teď po roce vzpomněla. Možná, kdybych nepsala článek na tenhle blog, tak už bych ten ekzém ze vzpomínek vypustila úplně. Bylo tam tolik jiných podnětů, jak pro nás, tak pro dcerku.

Dcerce v 11 měsících úplně stačil ruch kolem, plácek trávy, starší bráška a hromada spacáků ve stanu. Když se k tomu přidala houpačka a písek, byla nadmíru spokojená. O čtyřletém synovi psát asi nemusím, tomu se v kempu líbilo úplně všechno, zejména ten bazén. No a nám ke štěstí stačilo, že byly děti spokojené 🙂 . A pak ty inliny, hlavně ty inliny 🙂

Prima léto vám všem!

Chcete vědět více o našem boji s ekzémem? Sledujte stránky Sto chutí eliminační diety na Facebooku. Pokud se na eliminační dietu chystáte nebo už ji držíte, zvu vás do skupinky Atopický ekzém a eliminační dieta, kde najdete vedle spousty informací také podporu a mnoho spřízněných duší. V neposlední řadě si nezapomeňte přečíst, jak jsme u nás ekzém nakonec vyléčili.

Považuji za opravdový zázrak, že se mé obě děti uzdravily z atopického ekzému, z diagnozy, s níž si ani lékaři nevědí rady. K uzdravení přitom stačila pouhá změna jídelníčku! Své znalosti nyní předávám dále a budu ráda, když pomohou všem, kdo to potřebují.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.